Blog

Minule jsem psala o vzteku, dnes to bude o pláči, který samozřejmě může být projevem vzteku i mnoha dalších emocí a pocitů.

Velmi často se na mě obrací učitelky a učitelé z mateřských školek s tématy, co dělat, když se děti vztekají. Pojďme se tedy podívat na práci s chováním, které vidíme, prozkoumat emoce a potřeby, co jsou za ním, a najít možná řešení.

V minulém článku jsme hovořili o tom, jak pracovat s emocemi ve školce a na prvním stupni základní školy. Pokračujeme.

Minulé dva příspěvky byly o emocích, o základu – jak je vnímat, jak jim rozumět, co dělat a nedělat. Další mé články budou navazovat, takže se vždy, prosím, vracejte k těm teoretickým základům.

Z předchozího textu víme, jak nám emoce dokážou vypnout rozum, i to, že je potřeba se k situacím, které byly emocí plné, vracet. Učíme se praktikovat „ano emoci, ne chování“. Dříve se říkalo, že člověk je rozumný tvor s emocemi. Dnes se hovoří o tom, že je emocionální tvor s rozumem. Vnímáte ten rozdíl? A děti a teens, se kterými ve školkách a školách pracujeme, jsou emocí plné. Pokračujeme v základech, bez kterých se v praxi neobejdeme.

Máme za sebou komunikaci. Komunikaci s rodiči, jejíž pravidla můžeme přenášet i do komunikace s dětmi, kolegy, spolupracovnicemi, partnery.

Dítě by mělo být relativně citově samostatné a schopné kontrolovat a řídit své chování. Jak si poradit s touto někdy citlivou oblastí? Zde hraje velkou roli temperament dítěte a správné a včasné nastavení hranic při výchově.